absťák
30. 3. 2008
Tak asi takhle to vypadá, když má někdo absťák......zdroj sem ani psát nebudu, protože už to prošlo stejnak celym netem:-P
Tak, teď to začíná doopravdy. Je ti hnusně. Fest hnusně. V hlavě máš jako kdybys visel hodinu za nohy (prostě pocit že ti má za chvíli prasknout), ve střevech se furt něco děje, chce se ti blejt, bolí tě klouby a kosti, máš trochu halušky (pohyby kde nejsou,
zvuky jsou slyšet nepříjemně hlasitě, barvy tě oslňujou), máš trochu
křeče v žaludku a tak. Při představě že bys šel něco sníst se ti zvedne
žaludek a už to lítá do hajzlu. Napiješ se nějakýho alkoholu, nebo si
dáš jointa. Trochu to pomůže. Oblíkání je hrozný. Je ti strašná zima a
za minutu zase vedro k nepřežití. Blbě se ti dejchá. Celou dobu ti
mozek řve : "Dělej, musíš sehnat herák, DĚLEJ !!! Tohle nevydržíš,
dělej !!! Potřebuješ ten zasranej herák !!! HNEDDDDD !" .... a ty víš
že nechceš. Nechceš aby se tohle ještě někdy muselo opakovat. Jdeš na
hajzl a z prdele si uděláš výčep - slovy slušnějšími - výkaly nejsou
příliš konzistentní. Znova bleješ a dostáváš 
křeč
do žaludku. Svíjíš se na zemi a řveš. Ale musíš do práce. Cesta
autobusem je horor. Zdá se ti, že tě všichni pozorujou. Pak ti dojde že
tohle není jenom stíha po pergu - oni tě opravdu pozorujou jaxebou
škubeš, jak se z tebe řine pot, jaxmrdíš, jak kašleš jaxtarej tuberák,
jak se vymotáš z autobusu a motáš se pryč ... myslíš na skok z mostu a
děsíš se okamžiku kdy opravdu dorazíš do tý práce .... pak tam přijdeš,
zdá se ti že to na tobě hned každej poznal, leje z tebe pot a ty zase
chvílema mrzeš nebo se vaříš ... přes den čumíš do práce, ale nejsi nic
schopnej dělat ... písmenka ti skáčou, do telefonu mluvíš jak dement,
na hajzlu se zase pobleješ, příšerně tě bolí hlava i b řicho. Na oběd
samozřejmě nejdeš. A pak jdeš domů, tragicky nevyspalej.
Těšíš se do postele. Když se tam konečně dostaneš, tak ....... goto last night description ... to samý, ještě horší, nespíš a ani jointy nezabírají.
Máš toho fakt dost, psychicky na dně, bolí tě všechno tak že už to pomalu přestáváš vnímat. A ráno je hnusný a studený. Nebleješ, nesereš, už se jenom s výrazem a vzhledem mrtvoly doplazíš do práce a tam přemýšlíš jestli by nakonec nebylo lepší to celý skončit. Nožem to prej moc nebolí, koupíš flašku, vypiješ, pustíš teplou vodu a šmik .... ale pak ty myšlenky zaplašíš a nakonec jdeš domů. Válíš se po zemi už ani ne bolestí, ale vyčerpáním. Nemůžeš nic. Takový byly moje absťáky. Takže - až budete někdo stát před rozhodnutím jestli si vzít herák nebo ne, vybavte si tenhle článek ...
Tak, teď to začíná doopravdy. Je ti hnusně. Fest hnusně. V hlavě máš jako kdybys visel hodinu za nohy (prostě pocit že ti má za chvíli prasknout), ve střevech se furt něco děje, chce se ti blejt, bolí tě klouby a kosti, máš trochu halušky (pohyby kde nejsou,
zvuky jsou slyšet nepříjemně hlasitě, barvy tě oslňujou), máš trochu
křeče v žaludku a tak. Při představě že bys šel něco sníst se ti zvedne
žaludek a už to lítá do hajzlu. Napiješ se nějakýho alkoholu, nebo si
dáš jointa. Trochu to pomůže. Oblíkání je hrozný. Je ti strašná zima a
za minutu zase vedro k nepřežití. Blbě se ti dejchá. Celou dobu ti
mozek řve : "Dělej, musíš sehnat herák, DĚLEJ !!! Tohle nevydržíš,
dělej !!! Potřebuješ ten zasranej herák !!! HNEDDDDD !" .... a ty víš
že nechceš. Nechceš aby se tohle ještě někdy muselo opakovat. Jdeš na
hajzl a z prdele si uděláš výčep - slovy slušnějšími - výkaly nejsou
příliš konzistentní. Znova bleješ a dostáváš křeč
do žaludku. Svíjíš se na zemi a řveš. Ale musíš do práce. Cesta
autobusem je horor. Zdá se ti, že tě všichni pozorujou. Pak ti dojde že
tohle není jenom stíha po pergu - oni tě opravdu pozorujou jaxebou
škubeš, jak se z tebe řine pot, jaxmrdíš, jak kašleš jaxtarej tuberák,
jak se vymotáš z autobusu a motáš se pryč ... myslíš na skok z mostu a
děsíš se okamžiku kdy opravdu dorazíš do tý práce .... pak tam přijdeš,
zdá se ti že to na tobě hned každej poznal, leje z tebe pot a ty zase
chvílema mrzeš nebo se vaříš ... přes den čumíš do práce, ale nejsi nic
schopnej dělat ... písmenka ti skáčou, do telefonu mluvíš jak dement,
na hajzlu se zase pobleješ, příšerně tě bolí hlava i b řicho. Na oběd
samozřejmě nejdeš. A pak jdeš domů, tragicky nevyspalej.Těšíš se do postele. Když se tam konečně dostaneš, tak ....... goto last night description ... to samý, ještě horší, nespíš a ani jointy nezabírají.
Máš toho fakt dost, psychicky na dně, bolí tě všechno tak že už to pomalu přestáváš vnímat. A ráno je hnusný a studený. Nebleješ, nesereš, už se jenom s výrazem a vzhledem mrtvoly doplazíš do práce a tam přemýšlíš jestli by nakonec nebylo lepší to celý skončit. Nožem to prej moc nebolí, koupíš flašku, vypiješ, pustíš teplou vodu a šmik .... ale pak ty myšlenky zaplašíš a nakonec jdeš domů. Válíš se po zemi už ani ne bolestí, ale vyčerpáním. Nemůžeš nic. Takový byly moje absťáky. Takže - až budete někdo stát před rozhodnutím jestli si vzít herák nebo ne, vybavte si tenhle článek ...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
